První vlna velkých pozemních fotovoltaických elektráren v ČR vznikla mezi lety 2009–2012. Tyto projekty dnes vstupují do fáze, kdy technologie stárne nejen fyzicky, ale i morálně. Účinnost tehdejších panelů se běžně pohybovala kolem 14–16 %, střídače pracují s nižší účinností než současné modely a řada komponent se blíží hranici své projektované životnosti. Zároveň roste tlak investorů a bank na stabilitu cash flow, predikovatelnost výkonu a dlouhodobou udržitelnost aktiva.
Repowering – tedy částečná nebo kompletní obměna technologie při zachování infrastruktury a připojení – se proto stává strategickým tématem. Nejde ale jen o výměnu panelů. Jde o zásah do ekonomiky projektu, jeho rizikového profilu i budoucí hodnoty při refinancování nebo prodeji. Klíčová otázka nezní, zda je technologie „stará“, ale zda skutečně ztrácí výkon plošně, nebo zda je problém koncentrován jen v části instalace.
Co repowering skutečně znamená?
Repowering může zahrnovat výměnu modulů za výkonnější, modernizaci střídačů, změnu konfigurace stringů, úpravu DC/AC poměru nebo zásahy do konstrukcí. Technologický posun za posledních 10–15 let je výrazný – současné moduly dosahují účinnosti přes 21 %, mají lepší teplotní koeficienty a nižší degradaci. Moderní střídače běžně překračují účinnost 98 % a umožňují detailní monitoring. Současně je ale nutné zohlednit limity připojovací kapacity, dimenzování kabeláže, statiku konstrukcí a regulatorní dopady případného navýšení instalovaného výkonu. Bez hluboké vstupní analýzy může repowering znamenat vysoký CAPEX bez odpovídajícího přínosu.Z praxe vyplývá, že významná část elektráren nevyrábí méně kvůli technologickému stáří, ale kvůli konkrétním poruchám a degradačním jevům, které se postupně kumulují. Typicky jde o hotspoty, PID efekt, mikrotrhliny, nefunkční stringy, zvýšené přechodové odpory konektorů nebo chyby zapojení. Tyto problémy nelze spolehlivě oddělit od přirozené degradace pouze ze statistiky výroby.
Role přesné diagnostiky před rozhodnutím o repoweringu
Proto je klíčová detailní technická diagnostika. V rámci služby FVEnaMax kombinujeme leteckou termografii s radiometrickými daty, detailní vizuální inspekci a AI analýzu obrazu. Radiometrická data znamenají, že každý pixel termogramu nese konkrétní teplotní informaci, nikoli jen barevnou aproximaci. To umožňuje přesnou klasifikaci závažnosti závad. Neuronové sítě jsou trénované na tisících reálných případů a dokáží systematicky vyhledávat vzory degradace bez subjektivní chyby inspektora. Výsledkem není jen mapa anomálií, ale strukturovaný report, který lze přímo použít pro ekonomické rozhodování.Z našich dat přitom vyplývá zásadní zjištění: pouhé čtyři typy závad tvoří v průměru 61 % celkové ztráty výkonu FVE. Nejčastěji jde o špatný string, Multi Hot Spot, systematické znečištění a poruchy na slučovači. Významnou roli hraje i závada typu Reverse Polarity – na úrovni panelu způsobuje extrémní výkonovou ztrátu, přitom je její oprava technicky jednoduchá. Tyto problémy navíc nebývají plošné. Jsou koncentrované do omezené části instalace – několika procent modulů nebo konkrétních sekcí. V takovém případě lze odstranit dominantní část výkonové ztráty cíleným zásahem, s výrazně nižším CAPEX než u plošného repoweringu a s velmi podobným efektem na výrobu.
Kdy repowering dává smysl?
Teprve pokud diagnostika prokáže plošnou degradaci nad rámec běžného poklesu nebo systematickou poruchovost klíčových komponent, dává kompletní repowering ekonomickou logiku. U instalace o výkonu 5 MW může rozdíl 8–12 % oproti projektovanému modelu znamenat stovky MWh ročně, tedy milionové částky v cash flow. Zároveň se snižuje riziko sekundárních škod a požáru způsobeného přehříváním vadných modulů.Do rozhodování vstupují i daňové a regulatorní aspekty. Zásadní je rozlišit, zda jde o opravu, která je daňově uznatelným nákladem jednorázově, nebo o technické zhodnocení, které se musí odepisovat. Novější legislativa navíc odděluje stavební a technologickou část FVE a umožňuje jejich samostatné odpisování, což může zlepšit daňový profil investice. Pokud je část technologie skutečně vyřazena, lze uplatnit její zůstatkovou cenu jako daňový náklad. Stejně tak je nutné posoudit dopad případného navýšení instalovaného výkonu na podporu a odvody podle režimu konkrétního zdroje.
Repowering tedy není jen technická modernizace, ale investiční projekt se zásadními dopady na cash flow, riziko i hodnotu aktiva. Správná otázka nezní, zda je elektrárna stará, ale kde skutečně vzniká ztráta výkonu a jaký zásah přinese nejvyšší návratnost při přijatelném riziku. Rozhodování na základě měřitelných dat, nikoli dojmu, že „technologie už dosloužila“, je v prostředí, kde několik procent výkonu znamená milionové rozdíly, jediným racionálním přístupem.
